Zákon o spotřebitelském rozhodčím řízení
Již několik měsíců (od 1. ledna 2015) se v Slovenské republice aplikuje nová úprava arbitráže v případech spotřebitelských sporů a to na základě zákona č. 335/2014 Z.z. o spotřebitelském rozhodčím řízení. Zákon je také reakcí na některé problémy, týkající se slabšího postavení spotřebitelů, které byly v minulosti řešeny soudní praxí umožněným zkoumáním materiální vykonatelnosti rozhodčích nálezů v průběhu exekučního řízení a následným neudělením povolení na vykonání exekuce. Předmětný zákon obsahově čerpá z judikatury Soudního dvora Evropské unie a ze směrnice 2013/11/EU o alternativním řešení spotřebitelských sporů. Zákon se uplatňuje na vztahy mezi dodavatelem a spotřebitelem, které vyplývají ze spotřebitelské smlouvy anebo s ní souvisejí, přičemž na definice těchto subjektů se aplikuje Občanský zákoník. Mezi nejzásadnější právní mechanizmy úpravy, obsažené v předmětném zákoně patří následující:
Arbitrabilita
V spotřebitelském rozhodčím řízení je podle zákona možné rozhodovat jen spotřebitelské spory, ve kterých je možné uzavřít dohodu o narovnání. Předmětem spotřebitelského rozhodčího řízení přitom mohou být také spory o určení, zda tu právo je či není, ovšem jen v případě, je-li žalobcem spotřebitel. Zákon arbitrabilitu vymezuje rovněž negativně, když stanoví, že v spotřebitelském rozhodčím řízení není možné rozhodovat spory o vzniku, změně nebo zániku vlastnického práva a jiných věcných práv k nemovitostem, spory o osobním stavu, spory související s nuceným výkonem rozhodnutí a spory, které vznikly v průběhu anebo souvisejí s konkurzním a restrukturalizačním řízením.
Spotřebitelská rozhodčí smlouva
Na rozdíl od obecné úpravy arbitráže, v spotřebitelském rozhodčím řízení, může pravomoc rozhodčího soudu založit výlučně samostatná rozhodčí smlouva, nikoliv doložka obsažená v spotřebitelské smlouvě. Spotřebitelská rozhodčí smlouva je dohodou mezi dodavatelem a spotřebitelem o tom, že spotřebitelské spory bude mezi nimi rozhodovat spotřebitelský rozhodčí soud, zapsaný v seznamu vedeném Ministerstvem spravedlnosti SR, který je současně určen v spotřebitelské rozhodčí smlouvě.
Spotřebitelská rozhodčí smlouva musí být písemná, obsahově a formálně oddělena od spotřebitelské smlouvy a nesmí obsahovat ujednání, které nesouvisejí se spotřebitelským rozhodčím řízením. Písemná forma spotřebitelské rozhodčí smlouvy se považuje za zachovanou rovněž tehdy, pokud byla uzavřená elektronickými prostředky, které umožňují zachycení jejího obsahu a identifikaci smluvních stran, které spotřebitelskou rozhodčí smlouvu uzavřely. Zákon upravuje náležitosti spotřebitelské rozhodčí smlouvy jednak pozitivně a jednak negativně.
Mezi povinné náležitosti patří (i) identifikační údaje smluvních stran, v rozsahu obchodní jméno, sídlo, identifikační číslo dodavatele a jméno, příjmení, bydliště spotřebitele, (ii) označení spotřebitelské smlouvy anebo spotřebitelských smluv, na spory z kterých se vztahuje spotřebitelská rozhodčí smlouva, (iii) označení stálého rozhodčího soudu s uvedením názvu a sídla, (iv) webové sídlo stálého rozhodčího soudu, na kterém je zveřejněný jednací řád stálého rozhodčího soudu, a rovněž aktuální identifikační údaje a informace a adresu pro elektronickou komunikaci a (v) poučení podle vzoru uvedeného v příloze zákona, které obsahuje charakteristiku a průběh rozhodčího řízení. Mezi zákonné zákazy související s uzavíráním spotřebitelské rozhodčí smlouvy patří podmínka, že (i) spotřebitelská rozhodčí smlouva nesmí obsahovat dohodu o osobě konkrétního rozhodce a že (ii) uzavřením spotřebitelské rozhodčí smlouvy nesmí být podmíněné uzavření spotřebitelské smlouvy.
Při vymezení následků neplatnosti zákon stanoví, že pokud je spotřebitelská smlouva neplatná, je s ní související spotřebitelská rozhodčí smlouva taktéž neplatná, vztahuje-li se na ní důvod neplatnosti spotřebitelské smlouvy. Pokud smluvní strany odstoupí od spotřebitelské smlouvy anebo jí jinak ukončí, toto odstoupení se netýká spotřebitelské rozhodčí smlouvy, nedohodnou-li se smluvní strany jinak. Zákon rovněž stanoví povinnost dodavatele, který opakovaně uzavírá spotřebitelskou rozhodčí smlouvu se spotřebiteli anebo její uzavření nabízí na svém webovém sídle anebo v listinné podobě v prostorech, ve kterých dochází k uzavírání spotřebitelských smluv, a před uzavřením spotřebitelské rozhodčí smlouvy, informovat spotřebitele v rozsahu zákonného poučení, které musí být připojeno k spotřebitelské rozhodčí smlouvě.
Možnost spotřebitele uplatňovat práva na obecném soudě
Odlišně od obecné úpravy arbitráže, v spotřebitelském rozhodčím řízení rozhodčí smlouva neomezuje právo spotřebitele obrátit se na obecný soud. Spotřebitel se navzdory uzavřené spotřebitelské rozhodčí smlouvě může domáhat svého práva podáním žaloby na soud a dodavatel ani jeho právní nástupce se nemohou účinně dovolávat nedostatku pravomoci soudu, ledaže ve věci bylo již dříve zahájeno spotřebitelské rozhodčí řízení. Za zahájené se přitom považuje okamžikem doručení návrhu na zahájení spotřebitelského rozhodčího řízení spotřebiteli. Toto ustanovení se nevztahuje na dodavatele, který se může v případě existence rozhodčí smlouvy obrátit výlučně na rozhodčí soud.
Kontrola činnosti rozhodců a rozhodčích soudů
Zákon předpokládá vedení seznamu rozhodců a seznamu stálých rozhodčích soudů Ministerstvem spravedlnosti SR. Zákonná úprava vymezuje způsobilost rozhodce pro zápis do seznamu rozhodců, pro výkon funkce rozhodce, blíže vymezuje zkoušku odborné způsobilosti rozhodce a zabývá se také dalším vzděláváním rozhodců. Vymezeny jsou také pravomoc rozhodovat o vydání povolení pro zřizovatele stálého rozhodčího soudu, požadavky kladené na zřizovatele a obsahové náležitosti statutu a jednacího řádu stálého rozhodčího soudu. V současnosti, podle veřejně dostupného seznamu vedeného Ministerstvem spravedlnosti, vykonává činnost 8 stálých rozhodčích soudů a 52 rozhodců. Zákon upravuje i další informační povinnosti stálých rozhodčích soudů. Zákon dává Ministerstvu spravedlnosti SR pravomoc prošetřovat stížnosti na postup rozhodců a vyvozovat vůči nim disciplinární odpovědnost.
Některé specifika spotřebitelského rozhodčího řízení
Jádro procesně-právní ochrany práv spotřebitele v rozhodčím řízení vychází z filozofie ochrany slabší strany a výrazně se projevuje ve vymezení (i) použitelného práva, (ii) v zákazu zpoplatnění procesního úkonu spotřebitele, (iii) v povinnosti stálých rozhodčích soudů zkoumat nepřijatelné smluvní podmínky anebo (iv) v zákazu vydat předběžné opatření proti spotřebitelovi anebo rozhodnout v zkráceném řízení. Se zvláštní důležitostí je dále stanoveno, že stálý rozhodčí soud je povinen i bez návrhu přezkoumat, jestli není vymáhaný nárok založen na nepřijatelné smluvní podmínce anebo na smluvním ujednání, které je v rozporu s ustanoveními obecně závazných právních předpisů na ochranu práv spotřebitele. Stálý rozhodčí soud je rovněž povinen přihlídnout i na jiné důvody neplatnosti právního jednání, na které by soud přihlídl i bez návrhu. V rámci dokazování platí pro spotřebitele výhodnější režim, který je promítnut do povinnosti jakékoliv osoby předložit listiny nebo jiné důkazní prostředky anebo poskytnout informace, pokud je to v zájmu ochrany práv spotřebitele a také povinnost druhého účastníka řízení poskytnout veškeré důkazní prostředky, které nejsou v dispoziční sféře spotřebitele a které mohou být k prospěchu jeho důkazní situace.
Žaloba o zrušení rozhodčího nálezu
Prostředkem přezkumu spotřebitelského rozhodčího nálezu je, podobně jak při obecné úpravě arbitráže, žaloba o zrušení rozhodčího nálezu, která se podává k obecnému soudu. Mezi důvody zrušení patří mimo jiné také některé důvody specificky stanovené pro spotřebitelské rozhodčí řízení, které umožňují, odlišně od obecné úpravy arbitráže, skutkový a hmotněprávní přezkum rozhodčího nálezu. Jde zejména o případy, pokud (i) v řízení nebyl správně zjištěný skutkový stav tím, že stálý rozhodčí soud nesprávně vyhodnotil předložené důkazy, neprovedl navrhované důkazy anebo neumožnil spotřebitelovi předložit důkazy, a toto pochybení mohlo mít vliv na výsledek sporu, pokud (ii) rozhodčí nález zavazuje účastníka spotřebitelského rozhodčího řízení k plnění, které je svou povahou objektivně nemožné, právem nedovolené anebo se příčí dobrým mravům, anebo pokud (iii) rozhodčí nález vychází z nesprávného právního posouzení věci. Lhůta k podání žaloby o zrušení rozhodčího nálezu je stanovena v trvání tří měsíců od jejího doručení účastníkovi. Tato lhůta může být prodloužena v případě podání návrhu na provedení exekuce, a to tak, aby účastník spotřebitelského rozhodčího řízení mohl předmětnou žalobu podat také ve lhůtě k podání námitek proti exekuci. Spotřebitel má právo podat žalobu o zrušení rozhodčího nálezu na předepsaném tiskopisu uvedeném v příloze zákona.
Některé související změny Exekučního řádu
Zákon od své účinnosti explicitně zavádí pro exekuční soud povinnost před vydáním pověření k provedení exekuce na základě rozhodčího rozhodnutí vydaného v spotřebitelském sporu přezkoumat kromě souladu žádosti o udělení pověření k provedení exekuce a návrhu na provedení exekuce se zákonem, také jestli spotřebitelská smlouva splňuje podmínky stanoveny právními předpisy, jestli bylo rozhodčí rozhodnutí v spotřebitelském sporu vydáno rozhodcem, který byl v čase spotřebitelského rozhodčího řízení rozhodcem zapsaným v seznamu rozhodců oprávněných rozhodovat rozhodčí spory, a před stálým rozhodčím soudem, který měl v čase spotřebitelského rozhodčího řízení povolení rozhodovat spotřebitelské spory a jestli je rozhodčí rozhodnutí vykonatelné. Pokud soud dospěje k názoru, že není splněna kterákoliv z uvedených podmínek, exekuční soud žádost o udělení pověření zamítne.
Zavádí se rovněž nový důvod pro zastavení exekuce založen na skutečnosti, že by byl výkon jakéhokoliv exekučního titulu v rozporu s veřejným pořádkem. Pojem veřejný pořádek, podle důvodové zprávy, bude obsahovat všechny podstatné případy prosazení hodnot dobrých mravů a spravedlnosti, které zakládají hodnotové zázemí společnosti a ústavního a právního pořádku Slovenské republiky.
Pro účely účinnější veřejné kontroly zákon předpokládá s účinností od 1.7.2016 veřejné zpuštění centrálního rejstříku exekucí. Jeho provozovatelem by měla být Slovenská komora exekutorů a přístup do něj bude podléhat zpoplatnění. Do rejstříku exekucí se zapisují údaje o každé pravomocně neskončené exekuci v následujícím rozsahu – označení a spisová značka exekučního soudu, označení a spisová značka soudního exekutora, označení vymáhaného nároku, kterého vymáháním pověřil exekutora soud a označení povinného. Do rejstříku exekucí se zapisují rovněž udělení pověření k provedení exekuce, usnesení o povolení odkladu exekuce a usnesení o částečném zastavení exekuce. Rejstřík exekucí neobsahuje údaje o osobě oprávněné v exekučním řízení.