OCHRANA OZNAMOVATELŮ, ANEB ČESKÉ POJETÍ WHISTLEBLOWINGU

Legislativním procesem prošel dlouho očekávaný zákon o ochraně oznamovatelů.[1] Zákon nabyde účinnosti již dne 1. srpna 2023 a my Vám proto přinášíme souhrn těch nejdůležitějších povinností, která Vám nová právní úprava zakládá.

[1] Zákon č. 171/2023 Sb., o ochraně oznamovatelů

Regulace vyplývá z opožděně transponované směrnice EU

Ochrana oznamovatelů protiprávních činů se po několika neúspěšných pokusech podařila prosadit až na popud Evropské unie, a to přijetím Směrnice o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie.[1]

Touto směrnicí byla členským státům uložena povinnost implementovat základní principy whistleblowingu do vnitrostátních právních řádů, k čemuž byla stanovena implementační lhůta do 17. prosince 2021.

Tuto lhůtu se sice v České republice nepodařilo dodržet, nyní je nicméně zákon již přijat a Vy se proto můžete připravit na povinnosti, které z něho pro povinné osoby vyplývají.

 

Kdo je dle zákona povinnou osobou a jaké jsou její povinnosti?

Povinnými osobami budou podle zákona o ochraně oznamovatelů:

(i) zadavatelé veřejných zakázek;
(ii) zaměstnavatelé s nejméně 50 zaměstnanci (s výjimkou zaměstnavatelů, kteří jsou povinnými osobami dle AML zákona[2]);
(iii) vybrané orgány veřejné moci a další specifické osoby určené zákonem.

Povinné osoby dle AML zákona (typicky např. banky, finanční instituce, realitní zprostředkovatelé, auditoři, notáři či advokáti při splnění zákonných podmínek), mají povinnosti k ochraně oznamovatelů (včetně zřízení vnitřního oznamovacího systému) uloženy na základě AML zákona, jehož novela přijatá v souvislosti s přijetím zákona o ochraně oznamovatelů nabyde účinnosti rovněž 1. srpna 2023.

Lze shrnout, že nejdůležitější povinností povinných osob je dle nově přijatého zákona zřízení a provozování vnitřního oznamovacího systému, skrze který je možné oznámení učinit. Dále je nutné určit tzv. příslušnou osobu, která se zjednodušeně řečeno bude o oznamovací systém starat, přijímat oznámení a prvotně je posuzovat. V neposlední řadě má povinná osoba informační povinnost vůči veřejnosti navenek, a to stran fungování vnitřního oznamovacího systému a přijímání oznámení.

 

Kdo je chráněnou osobou?

Primárně jsou pochopitelně chráněni přímo oznamovatelé protiprávních jednání. Zákon však pamatuje rovněž na další osoby potenciálně ohrožené učiněním oznámení, kterými můžou být např. pomocník při zjišťování informací, které jsou obsahem oznámení; osoba blízká oznamovateli; osoba, která je zaměstnancem nebo kolegou oznamovatele; právnická osoba, v níž má oznamovatel účast; či osoba, pro kterou oznamovatel vykonává práci nebo jinou obdobnou činnost.

Chráněné osoby budou mít v případě, že budou vystaveny odvetnému opatření, právo na přiměřené zadostiučinění, byla-li jim odvetným opatřením způsobena nemajetková újma.

 

Jakými způsoby lze učinit oznámení?

Zákon o ochraně oznamovatelů nabízí oznamovatelům dvě hlavní cesty, jakými protiprávní jednání nahlásit tak, aby následně požívali ochrany podle nově přijatého zákona. První vede přes výše uvedený vnitřní oznamovací systém, zřízený a provozovaný zaměstnavatelem. Až na výjimky budou přitom povinné subjekty oprávněny vnitřní oznamovací systém sdílet nebo využívat vnitřní oznamovací systém zavedený jiným povinným subjektem, to vše za předpokladu, že současně určí tzv. příslušnou osobu (vizte prosím výše).

Druhou možností je podat oznámení přímo Ministerstvu spravedlnosti, které za tímto účelem již zřídilo tzv. externí oznamovací systém.

Případně lze oznámení podat oběma způsoby naráz. Výše uvedené se však neuplatní v případě povinných osob dle AML zákona, u nichž je oznamování prostřednictvím externího oznamovacího systému s ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti vyloučeno. Povinné osoby dle AML zákona současně z téhož důvodu nebudou oprávněny vnitřní oznamovací systém (na rozdíl od povinných subjektů dle zákona o ochraně oznamovatelů) sdílet.

Za určitých okolností by měla být ochrana oznamovateli zajištěna též v případě, kdy oznámení uveřejní, tento způsob má nicméně představovat spíše krajní opatření při nečinnosti Ministerstva spravedlnosti či povinné osoby.

 

Primárně míří zákon na trestné činy a přestupky páchané zaměstnavateli, ne však nutně v souvislosti se zaměstnáváním

Nově přijatý zákon míří na ochranu whistleblowerů oznamujících jednání, která (i) mají znaky trestného činu; (ii) mají znaky přestupků, za které zákon stanoví pokutu minimálně 100.000 Kč; (iii) porušují přímo zákon o ochraně oznamovatelů; nebo (iv) porušují jakýkoliv jiný právní předpis či vybrané předpisy Evropské unie.

Vzhledem k tomu, že o takových jednáních mají nejčastěji informace právě zaměstnanci či osoby jinak spolupracující se zaměstnavatelem či osoby jinak podílející se na jeho chodu, je ochrana oznamovatelů koncipována právě jako záruka pro tyto osoby, že se jim zaměstnavatel po nahlášení závadného jednání nepomstí. Nemusí se proto jednat pouze o oznámení týkající se pracovněprávní agendy, nýbrž o oznámení jakékoliv charakteru, pokud naplňuje výše uvedené znaky.

 

Ochranou je prakticky myšleno zamezení tzv. odvetným opatřením ze strany zaměstnavatele, a to pod hrozbou pokuty

Doslovnou citací nově přijatého zákona zjistíme, že odvetné opatření je definováno jako „jednání nebo jeho opomenutí v souvislosti s prací nebo jinou obdobnou činností oznamovatele, které bylo vyvoláno učiněním oznámení a které oznamovateli (…) může způsobit újmu.“ [3]

Ve stejném odstavci nalezneme rovněž několik konkrétních příkladů odvetných opatření, kterými jsou například rozvázání pracovního poměru či DPP/DPČ nebo neprodloužení pracovního poměru na dobu určitou; výpověď nebo odstoupení od smlouvy; uložení kárného opatření nebo kázeňského trestu; snížení mzdy, platu nebo odměny nebo nepřiznání osobního příplatku; přeložení nebo převedení na jinou práci nebo na jiné služební místo; služební hodnocení nebo pracovní posudek; neumožnění odborného rozvoje; či změna pracovní nebo služební doby.

Pokud by povinná osoba přeci jen vystavila chráněnou osobu odvetnému opatření, dopustila by se přestupku, za který jí může být uložena pokuta až do výše 1.000.000 Kč. Stejně tak za další porušení nově přijatého zákona jsou vyměřeny pokuty, a to v závislosti na závažnosti přestupku, buď do výše 400.000 Kč, nebo 1.000.000 Kč.

 

Hrozbou pokuty zákon míří rovněž na vědomě nepravdivá oznámení, opomenutí či překažení procesních kroků vedoucích k podání či vypořádání oznámení  

Zákonodárci pamatovali rovněž na zamezení, nebo alespoň omezení, zneužívání whistleblowingu. Z tohoto důvodu tak nepožívá ochrany např. vědomě nepravdivé oznámení. Dokonce je takové oznámení kvalifikováno jako přestupek, za který lze oznamovateli uložit pokutu až do výše 50.000 Kč.

Stejně tak je na druhou stranu pamatováno na různé formy ztěžování či omezování možnosti podat oznámení ze strany zaměstnavatele či příslušné osoby, případně následné ignorování a odchylování se od procesních postupů, které jsou povinným osobám uloženy.

Za přestupky dle nově přijatého zákona tedy budou ukládány pokuty, jejichž výše bude záviset na závažnosti provinění, přičemž tyto horní hranice se pohybují v rozmezí od 20.000 Kč do 1.000.000 Kč.

 

Co to znamená pro Vás?

V první řade je třeba si ujasnit, zda na Vás dopadá definice povinné osoby ve smyslu nově přijatého zákona a pokud ano, do kdy jste povinni vnitřní oznamovací systém zřídit. Povinné osoby zaměstnávající ke dni nabytí účinnosti zákona (tj. k 1. srpnu 2023) více než 50 a zároveň méně než 250 zaměstnanců jsou povinny zavést vnitřní oznamovací systém do 15. prosince 2023.

Povinné osoby, které zaměstnávají více než 250 zaměstnanců, jsou povinny zavést vnitřní oznamovací systém, stejně jako učinit další nezbytné kroky, již k okamžiku nabytí účinnosti zákona, která je stanovena již na 1. srpna 2023. Stejný termín se pak uplatní ve vztahu k povinným osobám dle AML zákona.

Pokud byste v souvislosti s výše uvedeným ocenili jakoukoliv naši asistenci, neváhejte se na nás, prosím, obrátit.

[1] Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie

[2] Zákon č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu

[3] § 4 odst. 1 zákona o ochraně oznamovatelů