Dopady pandemie koronaviru do pracovněprávních a smluvních vztahů

K dnešnímu ránu je v České republice potvrzeno již 117 případů osob nakažených novým koronavirem [1], přičemž s ohledem na celkový počet nakažených ve světě Světová zdravotnická organizace označila nastalý stav za pandemii [2]. Přirozeně tak vyvstávají otázky, jaký dopad bude mít tato výjimečná situace na pracovněprávní vztahy a smluvní povinnosti, jejichž řádné splnění je závislé na dostatečných personálních kapacitách popř. dodávkách zboží ze zasažených oblastí. Níže poskytujeme základní shrnutí, pokud jde o českou právní úpravu.

KORONAVIRUS A PRACOVNÍ PRÁVO

Karanténa / pracovní neschopnost

V případě, že zaměstnanci byla jeho všeobecným praktickým lékařem v souladu s aktuálními mimořádným opatřením Ministerstva zdravotnictví nařízena karanténa či byl zaměstnanec uznán z důvodu onemocnění dočasně práce neschopným, jedná se dle § 191 zákoníku práce o osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci v takovém případě přísluší po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání karantény či pracovní neschopnosti náležet náhrada mzdy nebo platu vyplácená zaměstnavatelem, a to ve výši 60 procent průměrného výdělku. Od 15. kalendářního dne trvání karantény či pracovní neschopnosti již pak bude takovému zaměstnanci Českou správou sociálního zabezpečení vypláceny dávky nemocenského. Pokud zaměstnanci po ukončení karantény či dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost dle zákona o nemocenském pojištění za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti (nikoliv však pokud byla pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti, tj.  k jinému zaměstnání zaměstnance či samostatně výdělečné činnosti).

Obavy z šíření nákazy

Pokud dosud u zaměstnance nedošlo k nařízení karantény či uznání pracovní neschopnosti, avšak takový zaměstnanec má za to, že může být šiřitelem nákazy (např. takový zaměstnanec pobýval v zemích, kde je již více případů nakažení koronavirem, ale nejedná se o plošně nařízenou karanténu pro cestovatele z těchto zemí, cestoval přes velká mezinárodní letiště apod.), jeví se jako vhodné řešení dohodnout se se zaměstnancem na výkonu práce z domova (tzv. home office). Vzhledem k tomu, že se jedná o dohodu o změně místa výkonu práce, není však zaměstnanec povinen na takovou možnost přistoupit. V případě dohody o výkonu práce z domova by měl zaměstnavatel zajistit zaměstnanci odpovídající podmínky pro takový výkon práce, a to včetně bezpečného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. Pro úplnost dodáváme, že pokud to povaha vykonávané práce umožňuje, mohou se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnout na výkonu práce z domova i v případě, že zaměstnanci byla nařízena karanténa. V takovém případě zaměstnanci náleží mzda / plat, nikoliv jeho náhrada či výplata nemocenského.

Dalšími možnými nástroji prevence šíření nákazy ze strany jsou také přesuny v harmonogramu rozvržení směn nebo čerpání dovolené zaměstnancem, avšak i zde je pro efektivní prevenci šíření nákazy nutná dohoda se zaměstnancem, neboť zaměstnavatel je povinen harmonogram rozvržení směn zaměstnancům oznámit alespoň 14 kalendářních dnů předem, respektive určit dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů předem. Nad rámec výše uvedeného může rovněž zaměstnavatel vyhovět žádosti zaměstnance o poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy nebo platu.

Péče o děti

Dle § 191 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen omluvit nepřítomnost zaměstnance po dobu ošetřování dítěte mladšího 10 let (tj. z důvodu nemoci dítěte), jakož i po dobu péče o dítě mladší 10 let z důvodu uzavření škol na základě mimořádného opatření. V takovém případě zaměstnanci nepřísluší náhrada mzdy, ale dávka ošetřovného vyplácená Českou správou sociálního zabezpečení, a to po dobu a dle podmínek zákona o nemocenském pojištění.

DOPADY PANDEMIE KORONAVIRU DO SMLUVNÍCH VZTAHŮ

Koronavirus jako podstatná změna okolností

Dle § 1765 občanského zákoníku platí, že dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, může se dotčená strana domáhat obnovení jednání o smlouvě. Podmínkou pro obnovení jednání je, že dotčená strana prokáže, že nemohla změnu rozumně předpokládat ani ovlivnit, a že taková skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, popř. se jí až po uzavření smlouvy stala známou. S ohledem na to, že se jedná o dispozitivní zákonné ustanovení, uplatní se uvedené pouze v případě, že na sebe dotčená strana nepřevzala nebezpečí změny okolností. V obchodní praxi mezi podnikateli jsou přitom tyto doložky o převzetí nebezpečí změn okolností velmi časté. 

Koronavirus jako liberační důvod při prodlení

V případě, že dojde k prodlení se splněním konkrétní smluvní povinnosti, může se smluvní strana v prodlení dle § 2913 občanského zákoníku zprostit povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že k takovému prodlení došlo v důsledku mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky vzniklé nezávisle na její vůli, která mu dočasně nebo trvale v plnění povinnosti zabránila. Pro úplnost uvádíme, že vyšší moc ve smyslu tohoto ustanovení nezbavuje příslušnou stranu bez dalšího povinnosti plnit, pouze umožňuje zprostit se povinnosti nahradit škodu. 

Jelikož v obecné rovině má pandemie povahu takové překážky, lze v případě příčinné souvislosti s porušením povinnosti o aplikaci tohoto liberačního důvodu reálně uvažovat. V konkrétním případě však bude záležet i na okamžiku uzavření smlouvy a nakolik již byl v daný moment aktuální vývoj (ne)předvídatelný. Současně zákon omezuje, že se nebude možné dovolávat liberace v případech, kdy překážka (v tomto případě pandemie) nastala až v době, kdy je příslušná strana v prodlení, nebo pokud byla smluvní strana povinna překážku překonat. Zaváže-li se tedy někdo dnes, v době trvání pandemie, k určitému plnění, nebude možné odvolávat se na pandemii koronaviru jako na překážku plnění, jelikož je v tomto okamžiku již známá a je nutné ji při uzavření smluvního vztahu předpokládat.