Dopady krizových opatření proti šíření koronaviru

V souvislosti s vyhlášením nouzového stavu vládou České republiky z důvodu ohrožení zdraví nákazou koronaviru [1] a navazujících krizových opatření došlo v posledních dnech k razantnímu omezení podnikatelské činnosti na celém území České republiky. Na podnikatele mají tato krizová opatření poměrně výrazné dopady, jejichž základní právní rámec a právní důsledky se Vám tímto článkem snažíme přiblížit.

Text tohoto newsletteru je pro jednodušší orientaci rozdělen na následující části:

1. Krizová opatření proti šíření koronaviru a náhrada škody;
2. dopady do smluvních vztahů;
3. pracovněprávní problematika a
4. informace ohledně programu Úvěr COVID.

1. KRIZOVÁ OPATŘENÍ PROTI ŠÍŘENÍ KORONAVIRU A NÁHRADA ŠKODY

Krizová opatření vláda vydává na základě ustanovení § 5 písm. a) až e) a § 6 zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „krizový zákon“). Krizový zákon rovněž upravuje odpovědnost státu za dopady způsobené takto vydanými krizovými opatřeními, a to v ustanovení § 36 krizového zákona, dle kterého je stát je povinen nahradit škodu způsobenou právnickým a fyzickým osobám v příčinné souvislosti s krizovými opatřeními a cvičeními prováděnými dle krizového zákona.

Odpovědnost státu je v tomto případě objektivní, tj. je založena bez ohledu na zavinění. Krizový zákon nevyžaduje, aby škoda byla vyvolána nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, jako je tomu v případě odpovědnosti státu dle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, či obecným předpisem.

Odpovědnost státu je tak založena na současném splnění předpokladů, jimiž jsou
(a)  provedení krizového opatření,
(b)  vznik škody a
(c)  příčinná souvislost mezi krizovým opatřením a vznikem škody. [2]

Stát se může odpovědnosti dle krizového zákona zprostit jen tehdy, pokud se prokáže, že poškozený si způsobil škodu sám (důkazní břemeno zde nese stát).

Nárok na náhradu škody je nutné uplatnit u příslušného orgánu krizového řízení ve lhůtě 6 měsíců od doby, kdy se poškozená osoba o škodě dozvěděla, nejdéle však do 5 let od vzniku škody. V případě marného uplynutí lhůty k uplatnění nároku dochází ze zákona k zániku nároku. [3] Za dané situace je tedy stěžejní uplatnit nárok na náhradu škody způsobené krizovými opatřeními právě v zákonné šestiměsíční lhůtě.

S ohledem bezprecedentní krizová opatření přijatá vládou v souvislosti s probíhající pandemií koronaviru nyní nelze předvídat, jak bude stát k náhradě škody přistupovat, nicméně tato odpovědnost státu je v právním řádu výslovně zakotvena.

Doporučujeme tedy, aby podnikatelé škody řádně evidovali a dokumentovali tak, aby byli schopni je následně u příslušného orgánu krizového řízení uplatnit.

Současně by se podnikatelé měli snažit o minimalizaci dopadů krizových opatření, a to například snižováním mzdových výdajů (viz bod 3 níže) či například v případě uzavření provozoven učinit opatření k zabránění zkažení potravin.

2. DOPADY SMLUVNÍCH VZTAHŮ

KORONAVIRUS JAKO PODSTATNÁ ZMĚNA OKOLNOSTÍ

Dle § 1765 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“), platí, že dojde-li ke změně okolností tak podstatné, že změna založí v právech a povinnostech stran zvlášť hrubý nepoměr znevýhodněním jedné z nich buď neúměrným zvýšením nákladů plnění anebo neúměrným snížením hodnoty předmětu plnění, může se dotčená strana domáhat obnovení jednání o smlouvě. Podmínkou pro obnovení jednání je, že dotčená strana prokáže, že nemohla změnu rozumně předpokládat ani ovlivnit, a že taková skutečnost nastala až po uzavření smlouvy, popř. se jí až po uzavření smlouvy stala známou. S ohledem na to, že se jedná o dispozitivní zákonné ustanovení, uplatní se uvedené pouze v případě, že na sebe dotčená strana nepřevzala nebezpečí změny okolností. V obchodní praxi mezi podnikateli jsou přitom tyto doložky o převzetí nebezpečí změn okolností velmi časté.

KORONAVIRUS JAKO LIBERAČNÍ DŮVOD PŘI PRODLENÍ 

V případě, že dojde k prodlení se splněním konkrétní smluvní povinnosti, může se smluvní strana v prodlení dle § 2913 občanského zákoníku zprostit povinnosti k náhradě škody, prokáže-li, že k takovému prodlení došlo v důsledku mimořádné nepředvídatelné a nepřekonatelné překážky vzniklé nezávisle na její vůli, která mu dočasně nebo trvale v plnění povinnosti zabránila. Pro úplnost uvádíme, že vyšší moc ve smyslu tohoto ustanovení nezbavuje příslušnou stranu bez dalšího povinnosti plnit, pouze umožňuje zprostit se povinnosti nahradit škodu.

Jelikož v obecné rovině má pandemie povahu takové překážky, lze v případě příčinné souvislosti s porušením povinnosti tento liberační důvod uplatnit.

V konkrétním případě však bude záležet i na okamžiku uzavření smlouvy a nakolik již byl v daný moment aktuální vývoj (ne)předvídatelný – z praktického hlediska se takovým momentem jeví nejpozději okamžik vyhlášení nouzového stavu na území ČR, případně specifické momenty ve vztahu k jednotlivým zákazům obsaženým v krizových opatřeních.

Současně zákon omezuje, že se nebude možné dovolávat liberace v případech, kdy překážka (v tomto případě pandemie) nastala až v době, kdy příslušná strana již byla v prodlení, nebo pokud byla smluvní strana povinna překážku překonat.

Nad rámec výše uvedeného upozorňujeme na to, že liberační důvody související s pandemií koronaviru se uplatní pouze ve vztahu ke smlouvám, vůči kterým lze tuto skutečnost považovat za nepředvídatelnou, tedy ke smlouvám uzavřeným před vypuknutím této pandemie, případně než se stalo předvídatelným, že tato pandemie zasáhne též území České republiky (přesný okamžik si netroufáme specifikovat). Tedy u smluv uzavíraných v současné době je potřeba případné liberační důvody v souvislosti s pandemií smluvně ošetřit, protože zde již nebude dána možnost zákonné liberaci, jelikož pandemie je již existentní, a tedy nikoliv nepředvídatelná.

Úvahu nad smluvní úpravou specifických liberačních souvisejících s touto pandemií doporučujeme učinit při uzavírání jakýchkoliv smluv v dané situaci.

3. PRACOVNĚPRÁVNÍ PROBLEMATIKA

PŘEKÁŽKY V PRÁCI NA STRANĚ ZAMĚSTNAVATELE

Pokud zaměstnavatel neumožní zaměstnanci vykonávat práci dle pracovní smlouvy, a to z důvodu překážek, které zaměstnanec nezavinil, je povinen vyplácet mu odpovídající náhradu mzdy. Překážky v práci na straně zaměstnavatele upravují ustanovení § 207 až § 210 zákon č. 262/2006 Sb. zákoníku práce (dále jen „zákoník práce“). Za aktuálního stavu připadají v úvahu tzv. jiné překážky v práci na straně zaměstnavatele, [4] tj. nemožnost konat práci pro překážky na straně zaměstnavatele dle § 208 zákoníku práce (v takovém případě přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku) a nemožnost konat práci v rozsahu týdenní pracovní doby z důvodu dočasného omezení odbytu výrobků či omezení poptávky dle § 209 zákoníku práce (částečná nezaměstnanost).

Částečná nezaměstnanost fakticky znamená, že zaměstnanci nechodí do práce nebo tam chodí jen na část stanovené pracovní doby a zaměstnavatel jim doplácí náhradu mzdy za dobu, po kterou by za normálních okolností pracovali. Výhodou částečné nezaměstnanosti je fakt, že počítá s jistou mírou časové flexibility a pružnosti, což znamená, že narozdíl od nezaměstnanosti v pravém slova smyslu jsou pracovněprávní vztahy zaměstnanců zachovány a po odeznění krize se vše může vrátit zpět do normálu. Dle ustanovení § 209 zákoníku práce může být výše poskytované náhrady při částečné nezaměstnanosti snížena po dohodě s odborovou organizací, vždy však musí činit minimálně 60 % průměrného výdělku. Nepůsobí-li u zaměstnavatele odborová organizace, může být taková dohoda nahrazena vnitřním předpisem.

PŘÍSPĚVEK V DOBĚ ČÁSTEČNÉ NEZAMĚSTNANOSTI

Příspěvek v době částečné nezaměstnanosti upravuje ustanovení § 115 zákona č. 435/2004 Sb. o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), dle kterého může Úřad práce poskytnout v případě částečné nezaměstnanosti zaměstnavateli, který není uveden v § 109 odst. 3 zákoníku práce [5],  na základě dohody uzavřené s ním po předchozím souhlasu vlády. Takový zaměstnavatel musí být v situaci, kdy

(i) není schopen přidělovat zaměstnancům práci ani v rozsahu 20 % stanovené týdenní pracovní doby nebo vyšším; dále 
(ii) musí zaměstnanci již v době podání žádosti poskytovat náhradu mzdy (aktuálně tedy na základě ustanovení § 208 či § 209 zákoníku práce), přičemž od uzavření dohody o poskytnutí příspěvku s Úřadem práce se zaváže poskytovat zaměstnanci tuto náhradu mzdy ve výši nejméně 70 % průměrného výdělku, a současně
(iii)  se v dohodě s příslušným úřadem práce o poskytnutí příspěvku zaváže, že v době sjednané pro poskytování příspěvku nerozváže pracovní poměr (dle zákonných důvodů uvedených § 52 odst. a) až c) zákoníku práce) se zaměstnancem, na kterého bude příspěvek poskytován.

Mezi přílohy žádosti patří mimo jiné dohoda s odborovou organizací či schválený vnitřní předpis, které upravují výši poskytované náhrady mzdy, dále podrobný popis důvodů, na základě kterých zaměstnavatel žádá o příspěvek, opatření, která již zaměstnavatel k řešení situace zavedl, seznam provozoven zaměstnavatele, jichž se žádost týká, a popis výhledu překonání částečné nezaměstnanosti.

Co se týče výše možného příspěvku, dle zákona o zaměstnanosti by měl činit 20 % průměrného výdělku zaměstnance, nejvýše však 0,125 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za 1. až 3. čtvrtletí předcházejícího roku. Příspěvek může být poskytován pouze v době trvání překážky v práci z důvodu částečné nezaměstnanosti, a to nejdéle po dobu 6 měsíců s možností jednoho opakování o stejnou dobu, pokud vláda svým nařízením nerozhodne o prodloužení jinak.

Dle ustanovení § 115 odst. 4 zákona o zaměstnanosti stanoví vláda nařízením začátek a konec období, ve kterém lze o příspěvek požádat, důvody, pro které může být příspěvek poskytnut, některé další podmínky vyplývající z věcných důvodů zavedení tohoto nástroje aktivní politiky zaměstnanosti, které umožní identifikovat příčinnou souvislost mezi situací zaměstnavatele a důvody aktivizace tohoto nástroje, způsob realizace tohoto nástroje, včetně jejího časového harmonogramu, a vzor žádosti o příspěvek.

Nařízení vlády dle předchozího odstavce dosud nebylo vydáno, nicméně v reakci na pandemii koronaviru připravuje Ministerstvo práce a sociálních věcí tzv. Program na ochranu zaměstnanosti. Dle dostupných mediálních informací by měl program zahrnovat rovněž např. příspěvky na mzdové ztráty u zaměstnanců, kteří z důvodu nařízené karantény nemohou pracovat.

KARANTÉNA / PRACOVNÍ NESCHOPNOST

V případě, že zaměstnanci byla jeho všeobecným praktickým lékařem v souladu s mimořádnými opatřeními Ministerstva zdravotnictví či následných usnesení vlády nařízena karanténa či byl zaměstnanec uznán z důvodu onemocnění dočasně práce neschopným, jedná se dle § 191 zákoníku práce o osobní překážku v práci na straně zaměstnance. Zaměstnanci v takovém případě přísluší po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání karantény či pracovní neschopnosti náležet náhrada mzdy nebo platu vyplácená zaměstnavatelem, a to ve výši 60 procent průměrného výdělku. Od 15. kalendářního dne trvání karantény či pracovní neschopnosti již pak bude takovému zaměstnanci Českou správou sociálního zabezpečení vypláceny dávky nemocenského. Pokud zaměstnanci po ukončení karantény [6] či dočasné pracovní neschopnosti vznikne v následujícím kalendářním dni další dočasná pracovní neschopnost, považuje se tato dočasná pracovní neschopnost dle zákona o nemocenském pojištění za pokračování předcházející dočasné pracovní neschopnosti (nikoliv však pokud byla pracovní neschopnost byla uznána k jiné pojištěné činnosti, tj.  k jinému zaměstnání zaměstnance či samostatně výdělečné činnosti).

OBAVY Z ŠÍŘENÍ NÁKAZY

Pokud dosud u zaměstnance nedošlo k nařízení karantény či uznání pracovní neschopnosti, avšak takový zaměstnanec má za to, že může být šiřitelem nákazy (např. takový zaměstnanec pobýval v zemích, kde je již více případů nakažení koronavirem, ale nejedná se o plošně nařízenou karanténu pro cestovatele z těchto zemí, cestoval přes velká mezinárodní letiště apod.), jeví se jako vhodné řešení dohodnout se se zaměstnancem na výkonu práce z domova (tzv. home office). Vzhledem k tomu, že se jedná o dohodu o změně místa výkonu práce, není však zaměstnanec povinen na takovou možnost přistoupit. Pokud to povaha vykonávané práce umožňuje, mohou se zaměstnavatel a zaměstnanec dohodnout na výkonu práce z domova i v případě, že zaměstnanci byla nařízena karanténa. V takovém případě zaměstnanci náleží mzda / plat, nikoliv jeho náhrada či výplata nemocenského.

Dalšími možnými nástroji prevence šíření nákazy ze strany jsou také přesuny v harmonogramu rozvržení směn nebo čerpání dovolené zaměstnancem, avšak i zde je pro efektivní prevenci šíření nákazy nutná dohoda se zaměstnancem, neboť zaměstnavatel je povinen harmonogram rozvržení směn zaměstnancům oznámit alespoň 14 kalendářních dnů předem, respektive určit dobu čerpání dovolené zaměstnanci písemně alespoň 14 dnů předem. Nad rámec výše uvedeného může rovněž zaměstnavatel vyhovět žádosti zaměstnance o poskytnutí pracovního volna bez náhrady mzdy nebo platu.

4. INFORMACE OHLEDNĚ PROGRAMU ÚVĚR COVID

Ministerstvo průmyslu a obchodu již nyní uvádí a připravuje programy za účelem usnadnění ekonomické situace podnikatelů, jejichž ekonomické aktivity jsou omezeny v důsledku výskytu koronavirové infekce a souvisejících krizových opatření.

Dne 9. března 2020 byl vládou České republiky schválen program Úvěr COVID [7],  jehož cílem je podpora malých a středních podnikatelů poskytována formou zvýhodněných (tzn. bezúročných) úvěrů ve výši 500 tis. Kč – 15 mil. Kč. Bližší podmínky programu Úvěr COVID jsou dostupné ve výzvě k předkládání projektů dostupné na internetových stránkách Českomoravské záruční a rozvojové banky, která ve spolupráci s Ministerstvem průmyslu a obchodu tento program uvedla. [8] Žadatel o poskytnutí úvěru musí ke dni podání žádosti o splňovat stanovené podmínky, zejména se musí jednat o mikropodnik, malý a střední podnik podle definice v příloze I Nařízení Komise č. 651/20143 a financovaný projekt musí být realizován v některé z ekonomických činnosti uvedených v příloze č. 1 výzvy (výčet zahrnuje např. maloobchodní činnost i stravování). Způsobilými výdaji, ke kterým může být úvěr čerpán, jsou:

a) pořízení drobného hmotného nebo nehmotného majetku, pokud je příjemcem podpory vykazován jako náklad/výdaj a není veden jako dlouhodobý hmotný majetek,
b) pořízení a financování zásob,
c) ostatní provozní náklady/výdaje příjemce podpory včetně předfinancování pohledávek doložitelné účetními doklady.

S ohledem na výše uvedené může být Úvěr COVID použit na úhradu nájemného i mezd zaměstnanců (tyto výdaje rovněž explicitně zmiňuje Českomoravská záruční a rozvojová banka v otázkách a odpovědích k programu zveřejněných internetových stránkách banky).

Způsobilé výdaje uhrazené z Úvěru COVID musí být doloženy účetními/daňovými doklady, které musí být jasné, konkrétní a aktuální.

Příjem žádostí o podporu byl zahájen dne 16. března 2020, přičemž dle zveřejněné výzvy bude příjem žádostí ukončen k 31. prosinci 2020 nebo do vyčerpání alokace. Dle výzvy činí alokace finančních prostředků 600.000.000 Kč, nicméně s ohledem na enormní zájem ze strany podnikatelů [9] se dle dostupných informací v současnosti připravuje její výrazné navýšení.

Jelikož se situace průběžně mění v řádech dnů či hodin, o dalším vývoji Vás budeme dále informovat.

[1] Dle usnesení vlády České republiky č. 194 ze dne 12. března 2020 byl nouzový stav vyhlášen s účinností od 12. března 2020 14:00 hod na dobu 30 dnů

[2] Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 10. 2009, sp. zn. 25 Cdo 3798/2007

[3] Orgán krizového řízení může v případech hodných zvláštního zřetele přiznat náhradu škody i po uplynutí termínu k podání žádosti nebo i bez podání žádosti, a to nejdéle do 5 let od vzniku škody.

[4] Jedná o tzv. jiné překážky, které nejsou uvedeny v ustanovení § 207 zákoníku práce, který upravuje prostoje způsobené provozními příčinami a přerušení způsobená živelními pohromami, což jsou překážky, se kterými se můžeme setkat nejčastěji.

[5] Stát, uzemní samosprávné celky, státní fondy apod.

[6] Na základě konzultace s Českou správou sociálního zabezpečení nám bylo potvrzeno, že dočasnou pracovní neschopností se pro účely výkladu § 55 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění rozumí i karanténa.

[7] V usneseních vlády ČR a tiskových zprávách dostupných na internetových stránkách vlády se objevuje jak termín Úvěr COVID, tak Záruka COVID, s ohledem na znění dosavadních tiskových zpráv se jeví, že oba termíny k dnešnímu dni vztahují právě na program bezúročných úvěrů (resp. jeho plánované rozšíření).

[8] https://www.cmzrb.cz/podnikatele/uvery/uver-covid/

[9] Dle informací dostupných na internetových stránkách vlády České republiky bylo ke dni 16. března přijato 437 žádostí o Úvěr COVID v celkové výši 800.000.000 Kč.