Zakládání účetní závěrky do sbírky listin po uplynutí skartační lhůty

Český právní řád ukládá subjektům zapsaným do veřejných rejstříků povinnost zveřejňovat své účetní závěrky, a to jejich založením ve sbírce listin příslušného rejstříku. Tato povinnost přitom úzce souvisí s principem publicity, který sleduje možnost třetích osob do zakládaných dokumentů nahlížet. V případě, kdy však osoba svou povinnost neplní, má být rejstříkovým soudem bez zbytečného odkladu vyzvána k doložení potřebných listin, pakliže svou povinnost nesplní ani tehdy, umožňuje zákon rejstříkovému soudu uložit pořádkovou pokutu až do výše 100.000 Kč.

Otázkou účelu a trvání povinnosti zakládat účetní závěrku do sbírky listin a lhůty, ve které by měl být povinný subjekt rejstříkovým soudem vyzván k nápravě na straně jedné a povahou případné pořádkové pokuty na straně druhé, se zabýval Vrchní soud v Praze ve svém rozhodnutí ze dne 8. 8. 2018, sp. zn. 7 Cmo 455/2016. V tomto rozhodnutí byla zároveň řešena otázka vzniku „práva subjektu účetní závěrky dle zákona o účetnictví skartovat“, jak přímo uvedl Vrchní soud v Praze.

V projednávaném případě se jednalo o podnikatele, fyzickou osobu, který porušil svou povinnost založit účetní závěrky za roky 2004 až 2008. Rejstříkový soud podnikatele v letech 2015 a 2016 opakovaně vyzval k založení těchto dokumentů do sbírky listin, následně pak byla vzhledem k neplnění povinnosti podnikateli uložena pořádková pokuta.

Proti tomuto rozhodnutí podal podnikatel odvolání, ve kterém sice porušení povinnosti nepopřel, nicméně apeloval na nízkou nebezpečnost svého protiprávního jednání a dále na dobu, která uplynula od vzniku jeho povinnosti účetní závěrky založit. Jako důvod nezaložení účetních závěrek do sbírky listin pak s odkazem na desetiletou skartační lhůtu stanovenou v zákoně o účetnictví uvedl, že jimi již sám nedisponuje. Odvolatel konečně v rámci své obrany proti uložení pořádkové pokuty argumentoval, že jeho odpovědnost za porušení uvedené povinnosti již plynutím času zanikla, a proto mu nelze pořádkovou pokutu uložit.

Vrchní soud v Praze se však s touto argumentací neztotožnil. Podnikatel zapsaný v obchodním rejstříku byl a dle současné právní úpravy nadále je povinen účetní závěrku uložením do sbírky listin zveřejnit. S ohledem na sledovaný účel této povinnosti soud odmítl možnost zániku této povinnosti uplynutím skartační lhůty deseti let dle zákona o účetnictví. Vrchní soud v Praze zdůraznil, že sbírka listin má sloužit třetím osobám k poskytování informací o zde vedených subjektech, úprava skartační lhůty pro listiny zakládané do obchodního rejstříku je navíc upravena odlišně zvláštním předpisem. Nezveřejněním by tak došlo k popření samotného účelu evidence listin. Vrchní soud v Praze proto dospěl k závěru, že v případě, ve kterém ještě nedošlo k naplnění zákonné povinnosti založení účetní závěrky do sbírky listin, nemohlo vzniknout ani právo účetní jednotky dokument skartovat dle zákona o účetnictví.

Ve svém srpnovém rozhodnutí proto, s odkazem na rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 26. 4. 2016, sp.zn. II. ÚS 2960/15, Vrchní soud v Praze uvedl, že povinnost založit účetní závěrku do sbírky listin má být sice podnikatelem splněna bez zbytečného odkladu od vzniku rozhodné skutečnosti, nicméně při nesplnění této povinnosti samotným plynutím času nezaniká.

Ve vztahu k uložení pořádkové pokuty soud shledal, že její uložení bylo v pořádku z důvodu naplnění účelu zákona, a to i přes to, že od vzniku povinnosti založit účetní závěrku do sbírky listin v tomto případě uplynulo více než 10 let. Vrchní soud v Praze zároveň uvedl, že časová prodleva mezi vznikem povinnosti a výzvou soudu a případnou pořádkovou pokutou by měla být s ohledem na sledovaný účel spíše v řádu týdnů či měsíců, delší časové „prodlení“ rejstříkového soudu by se mělo odrazit ve výši ukládané pořádkové pokuty.