Právní následky nedodržení dohodnuté písemné formy dodatků ke smlouvě

Tento názor vycházel či už z ust. 40 odst. 2 Občanského zákoníku, který stanovuje, že „Písemně uzavřená dohoda se může změnit anebo zrušit pouze písemně“, anebo z ust. § 272 ods.2 Obchodního zákoníku, v jehož smyslu „Pokud písemně uzavřená smlouva obsahuje ustanovení, že se může měnit anebo zrušit pouze dohodou stran v písemné formě, může se smlouva měnit anebo zrušit pouze písemně“. Naposled citované ustanovení Obchodní zákoník považuje za kogentní, t.j. takové, od kterého se strany nemohou odchýlit. V případě porušení jakéhokoliv výše citovaného ustanovení bylo možné hovořit o absolutní neplatnosti takového ústního dodatku pro rozpor se zákonem.

Dne 12.7.2011 vydal Ústavní soud České republiky (dále jen „Ústavní soud ČR“) rozhodnutí o ústavní stížnosti, jehož odůvodněni je považováno za kontroverzní ve vztahu k doposud ustálené tezi nedodržení písemné formy dodatků ke smlouvě s výhradou její změny jen ve formě písemných dodatků.

Ústavní soud ČR v předmětném rozhodnutí I.ÚS 1264/11 konstatuje, mimo jiné následovné: „...písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost; tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon."

Ve výše uvedené právní věci se obecné soudy v obou stupních (t.j. prvostupňový i odvolací) zaobírali otázkou změny smlouvy o dílo, uzavřené podle příslušných ustanovení Obchodního zákoníku. Smluvní strany si ve smlouvě o dílo vymínily možnost změny předmětné smlouvy jen ve formě písemných dodatků. Následně však uzavřely k této smlouvě o dílo dodatek v ústní formě, kterým změnily rozsah předmětu díla na základě změny projektové dokumentace.

Ústavní soud ČR v argumentaci v předmětném rozhodnutí vycházel z právní teorie a příslušných ustanovení Obchodního a Občanského zákoníku upravujících tzv. relativní neplatnost právního úkonu. Konformně s těmito ustanoveními Ústavní soud ČR vycházel z premisy, že vzniku smlouvy předchází nabídka na uzavření smlouvy ze strany oferenta a její akceptace ze strany akceptanta. Jde přitom o dva samostatné právní úkony, přičemž vždy pouze adresát jednoho z těchto právních úkonů je oprávněn dovolávat se jejich relativní neplatnosti v příslušné promlčecí době. K podpoření uvedené argumentace Ústavní soud ČR uvedl, že „Považuje-li oprávněný účastník tj. ten, kdo je neplatností právního úkonu chráněn a kdo se jí může dovolat, učiněný právní úkon za vyhovující a přijatelný, neměl by zákon nad míru nutnou a přiměřenou jeho svobodnou vůli a uvážení omezovat.“

Jinými slovy, Ústavní soud ČR, ačkoli to přímo z odůvodnění uvedeného rozhodnutí nevyplývá, upřednostnil smluvní svobodu a vůli stran, přičemž ustanovení §40a Občanského zákoníku o relativní neplatnosti použil jako lex specialis ke kogentnímu ustanovení § 272 odst. 2 Obchodního zákoníku (citován výše). Ústavní soud argumentoval tím, že ačkoli ust. §272 odst. 2 Obchodního zákoníku představuje kogentní zákaz měnit písemnou smlouvu s výhradou její změny pouze písemným dodatkem ústně, následky nedodržení tohoto příkazu upravuje jen §40a Občanského zákoníku, který nedodržení dohodnuté formy právního úkonu sankcionuje relativní neplatností takového právního úkonu.

Ve smyslu výše uvedeného Ústavní soud ČR posoudil ústní dodatek ke smlouvě obsahující výhradu její změny pouze ve formě písemného dodatku jako relativně neplatný právní úkon, t.j. úkon, jehož neplatnosti se může dovolat oblát jako adresát ústní nabídky na uzavření dodatku, anebo oferent jako adresát ústní akceptace jeho ústní nabídky, a to v příslušné tříleté (platná pro smlouvy uzavřené podle Občanského zákoníku) anebo čtyřleté (platná pro smlouvy uzavřené podle Obchodního zákoníku) promlčecí době. V případě, že příslušná promlčecí doba marně uplyne, neplatnosti dané smlouvy se již nebude možné dovolat.

Závěry Ústavního soudu ČR shrnuté v předmětném rozhodnutí je možné považovat za diskutabilní zejména z praktického hlediska, jelikož možnost změnit písemně uzavřenou smlouvu ústním dodatkem může zvýšit právní nejistotu mezi smluvními stranami. Zároveň však takové pojetí změn písemně uzavřené smlouvy může mít za následek ztížení důkazního břemena v soudním sporu na straně účastníka, který bude povinen prokázat existenci takto ústně uzavřeného dodatku. Proto bude zajímavé sledovat, zda nastíněný pohled na relativní neplatnost ústního dodatku k písemné smlouvě s výhradou její změny pouze dodatkem v písemné formě převezmou i slovenské obecné soudy anebo budou uplatňovat absolutní neplatnost takového dodatku pro rozpor se zákonem.